Jak zachraňuji

Občas se mě někdo zeptá, co se děje s vlnou od chvíle, kdy ji najdu na staré půdě nebo kdy mi ji někdo s důvěrou přinese v krabici po babičce. Cesta k novému klubíčku je dlouhá, plná trpělivosti a úcty ke každému vláknu.

1. Očista 

Každý svetr nebo šálu pářu a stejně jako staré klubíčko přemotávám do přaden a pak každý kousek projde šetrnou lázní. Nepoužíváme agresivní chemii, ale jemnou péči, která vlně vrátí její pružnost a čistotu, aniž by ji připravila o její přirozený charakter. Vlna si musí odpočinout a „nadechnout se“.

2. Rozplétání příběhů a uzdravování spojů

Tady přichází ta mravenčí práce. Každý metr příze projde mýma rukama. A tady se dostáváme k tomu, co je pro projekt Fénix nejdůležitější: Uzlíky.

V průmyslové výrobě jsou uzly chybou. V Emaya jsou pečetí kvality.

Žádné staré uzly: Pokud v přízi najdu starý uzel od původních majitelů, nenechám ho tam. Rozvážu ho, zkontroluji pevnost vlákna a znovu ho ručně spojím.

Uzdravená místa: Někdy čas vlákno oslabí. Takové místo nenechám projít – přeruším ho a vytvořím nový, pevný spoj.

Moje záruka: Každý uzlík v mém klubíčku je spoj, který jsem osobně prověřila. Chci, abyste při pletení cítili jen radost a jistotu, že vaše dílo bude pevné a trvanlivé.

3. Nové zrození 

Očištěná a uzdravená příze se nakonec točí na motadle. Tvořím pro vás klubíčka, která v sobě nesou moudrost starých časů i moderní jiskru (třeba v podobě přidaného lurexu).

4. Etiketa s vlastním osudem

I naše etikety mají svůj příběh. Nechtěli jsme zatěžovat přírodu dalšími přidanými věcmi, a tak jsme dali druhou šanci starým papírovým taškám. Jsou vrásčité a nedokonalé – přesně jako život sám.