Občas se mě někdo zeptá, co se děje s vlnou od chvíle, kdy ji najdu na staré půdě nebo kdy mi ji někdo s důvěrou přinese v krabici po babičce. Cesta k novému klubíčku je dlouhá, plná trpělivosti a úcty ke každému vláknu.
1. Očista
Každý svetr nebo šálu pářu a stejně jako staré klubíčko přemotávám do přaden a pak každý kousek projde šetrnou lázní. Nepoužíváme agresivní chemii, ale jemnou péči, která vlně vrátí její pružnost a čistotu, aniž by ji připravila o její přirozený charakter. Vlna si musí odpočinout a „nadechnout se“.
2. Rozplétání příběhů a uzdravování spojů
Tady přichází ta mravenčí práce. Každý metr příze projde mýma rukama. A tady se dostáváme k tomu, co je pro projekt Fénix nejdůležitější: Uzlíky.
V průmyslové výrobě jsou uzly chybou. V Emaya jsou pečetí kvality.
Žádné staré uzly: Pokud v přízi najdu starý uzel od původních majitelů, nenechám ho tam. Rozvážu ho, zkontroluji pevnost vlákna a znovu ho ručně spojím.
Uzdravená místa: Někdy čas vlákno oslabí. Takové místo nenechám projít – přeruším ho a vytvořím nový, pevný spoj.
Moje záruka: Každý uzlík v mém klubíčku je spoj, který jsem osobně prověřila. Chci, abyste při pletení cítili jen radost a jistotu, že vaše dílo bude pevné a trvanlivé.
3. Nové zrození
Očištěná a uzdravená příze se nakonec točí na motadle. Tvořím pro vás klubíčka, která v sobě nesou moudrost starých časů i moderní jiskru (třeba v podobě přidaného lurexu).
4. Etiketa s vlastním osudem
I naše etikety mají svůj příběh. Nechtěli jsme zatěžovat přírodu dalšími přidanými věcmi, a tak jsme dali druhou šanci starým papírovým taškám. Jsou vrásčité a nedokonalé – přesně jako život sám.